A najednou, po několika letech v oboru, který vám je velice blízký, přijde totální pocit selhání a destrukce. Přijde zlom, vyhoření. Není to možná ani ovlivněno nějakou konkrétní situací – tzv. třešničkou na dortu. Ale už toho je zkrátka na jednoho člověka příliš.

V tu chvíli si pokládáte otázku, jak se to dá ještě zvrátit, jestli to vůbec lze. Do práce chodíte méně než za ty všechny léta a i tak tam chodíte s nechutí. Řešíte jen ty nejdůležitější věci, ale jakýkoliv posun stagnuje. Přemýšlíte, jestli firmu položit, nebo se snažit pokračovat.

Z tohoto rozhodnutí už nelze couvnout. Není cesty zpět. Musíte se definitivně rozhodnout a „říznout“. S oblibou to přirovnávám k situaci mojí kamarády, která se těsně před třicítkou rozhodla, že jí to tady celé nedává smysl, a jako učitelka dovedla svoje deváťáky do konce školního roku, na konci července už měla ukončenou nájemní smlouvu a v srpnu odlétala na Maltu.
Nevěděla na jak dlouho, ale věděla, že až se vrátí, najde si pouze nový byt a nové místo v jiné škole a bude moct vlastně pokračovat. U nás to bohužel není možné.

Gastro na papíru

Pak jsem byla s přítelem v Jižní Americe. Po sedmi letech to byla moje nejdelší dovolená, celé tři týdny. Do té doby to byl maximálně týden.

Měla jsem u sebe i knížku, kterou jsem pročítala – plážové podnikání. Byly tam reálné případy lidí, kteří pomáhali dalším lidem tím, že o problematice napsali e-book. I o tématech, o kterých byste si mysleli, že je lze řešit pouze osobně a nikoliv přes počítač.

V tu chvíli mě to cvrnklo do nosu.
Co když jsou tu další nadšenci z gastra, co si chtějí otevřít provoz, ale i když o tom něco ví, nemají vlastně ani zdaleka představu, co to obnáší. Já sama jsem byla manažerka restaurace, než jsem začala provozovat svou restauraci. Ano, byla to dobrá škola, ale v porovnání s tím, co musíte řešit jako majitel.. To jste ještě úplně někde jinde.

Vy vyhořet nemusíte

Začala jsem přemýšlet a došla k tomu, že nechci, aby se všichni tihle nadšenci museli vším tak prokousávat jako já. Ta cesta je opravdu velice trnitá, ale při myšlence, že je tam někde pomocná ruka, na kterou se mohu obrátit, když nevím… to by opravdu pomohlo.

Pro mě jako ženu je podnikání v gastronomii ještě o něco náročnější než pro muže. Je tu minimálně jeden holý fakt, a to je ten, že jako muž máte přirozený respekt. S 23letou mladou „žabkou“ si každý bude chtít vytřít zem.

Ať už jde o drsné kuchaře (kteří se bohužel často potýkají se závislostmi), nebo o sebevědomé obchodní zástupce, kteří už mají něco za sebou a dávají vám najevo, že jste pro ně momentálně spíše k smíchu – vždyť přece vyjednáváte podmínky pro restauraci, která ještě ani neotevřela. V jejich očích možná jen následujete osud mnoha podobných nadšenců, kteří často zkrachují už během prvního roku provozu. Mimochodem, právě tito nadšenci pak nezřídka končí jako obchodní zástupci pro dodavatele restaurací.

Po téměř osmi letech jsem už byla ale tak otrkaná, že kdejaký problém umím vyřešit v mžiku a ze spousty věcí si již neděláte hlavu. Co všechno Vás na téhle cestě může potkat, vám rozepíšu zas někdy příště.

Takže proto tento celý manuál vzniká. Vy vyhořet nemusíte! Můžete mít ušlapanou cestičku a kráčet s lehkostí dál. A já se budu těšit, že jsem aspoň někomu ušetřila tu hromadu starostí, co by ho ve finále mohly semlít.

A že se Vám může dařit vše s lehkostí koordinovat a organizovat.

Tak se budu opět brzy těšit. 

Klára.